Jak může společnost lépe zvládat povodně, vlny veder, sucho nebo jiné krize, které už dnes formují náš každodenní život? A jak přemýšlet o resilienci ve vztahu k učení se, spolupráci a proměně věcí, které dlouhodobě nefungují?
Právě na tyto otázky odpovídá nový web Resilienční myšlení, který představuje zkušenosti z výzkumu v poli snižování rizik katastrof v Česku, spolu se základními principy resilience a praktickými participativními nástroji. Web vznikl z potřeby převést poznatky sociálně-ekologického výzkumu do podoby, která bude srozumitelná a využitelná nejen pro akademickou obec, ale také pro veřejnou správu, neziskové organizace, samosprávy, facilitátory participativních procesů nebo další aktéry, kteří se v praxi zabývají adaptací na změnu klimatu a systémovými riziky.
Resilience jako způsob přemýšlení o budoucnosti
Resilienční myšlení pomáhá hledat cesty, jak se lidé, instituce a příroda mohou společně vypořádat se změnami. Označuje schopnost zachovat to, co je v daném systému důležité a funkční, a zároveň rozpoznat situace, kdy je potřeba se učit, přizpůsobit nebo proměnit dosavadní způsob fungování. Resilienční myšlení proto nabízí užitečný rámec pro komplexní témata, která je potřeba řešit systémově.
Případové studie
Jádro webu s příkladem konkrétního využití resilienčního myšlení představují dvě případové studie zaměřená na oblast snižování rizik katastrof v Česku. V prvním případě výzkumný tým od roku 2022 spolupracoval s lidmi z ministerstev, veřejné správy, výzkumu, samospráv, neziskového sektoru i s lidmi přímo zasaženými katastrofami. Cílem bylo společně hledat, jak může česká společnost lépe čelit extrémním projevům počasí i dalším rizikům, která souvisejí s prohlubováním současných krizí. V druhém pak zkoumal společenskou resilienci po povodních v roce 2024. Prostřednictvím rozhovorů s aktéry zapojenými do zvládání povodní studie sledovala, co se při reakci na katastrofu osvědčilo, kde se ukázaly slabiny systému a jaká poučení si z toho můžeme odnést do budoucna.
Sedm principů, které pomáhají klást lepší otázky
Kromě teoretického rámce nabízí web také přehled sedmi principů resilienčního myšlení. Patří mezi ně udržování rozmanitosti a zastupitelnosti, podpora učení, prohlubování participace, rozvoj polycentrické správy, péče o propojenost, monitoring nenápadných trendů a zpětných vazeb a práce se systémovým myšlením a nepředvídatelností.
Tyto principy pomáhají přemýšlet o komplexních problémech v širších souvislostech. Kdo všechno je daným problémem zasažen? Jaké zkušenosti v systému chybí? Kde vznikají slabá místa? Jaké vazby je potřeba posílit a kde může být naopak přílišná propojenost rizikem? Jak se učíme z minulých krizí a jak tato poučení převádíme do praxe?
Od principů k praxi
Web nabízí také návrh participativního procesu, který může pomoci rozvíjet resilienční myšlení v konkrétním sektoru, organizaci nebo území. Tento proces začíná identifikací klíčových aktérů, pokračuje společným mapováním problému, spoluvytvářením vize budoucnosti a hledáním cest, jak tuto vizi naplňovat v praxi.
Součástí webu jsou i praktické nástroje ke stažení. Karty resilienčního myšlení pomáhají účastníkům workshopů pracovat se sedmi principy a udržet systémovou perspektivu během diskuse. Další nástroje se zaměřují například na analýzu klíčových faktorů zvládání katastrof nebo na určení aktérů a kroků potřebných k naplnění společně vytvořené vize.
Web Resilienční myšlení tak slouží jako otevřený rozcestník pro všechny, kdo chtějí o odolnosti přemýšlet systémově, participativně a prakticky.
Tento výstup je součástí projektu NPO „Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik,“ č. LX22NPO5101, financovaného Evropskou unií – Next Generation EU (MŠMT, NPO: EXCELES).
Webovou stránku připravilo Oddělení sociálně-ekologické analýzy Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe.
SustainableCZ 
Leave a comment