Eskalující klimatická změna se více či méně hmatatelně dotýká všech aspektů našeho života a její dopady můžeme pociťovat bez ohledu na to, kde žijeme. To jen v závislosti na místních podmínkách se liší charakter a síla těchto vlivů. Zároveň žijeme v takzvaném sociálně-ekologickém systému, ve kterém je člověk a příroda kompletně provázán – lidská činnost má přímý vliv na přírodu a naopak. Pokud bychom tuto optiku aplikovali na města, uvidíme velmi unikátní obraz. Ve městech se koncentruje většina obyvatel, a to na malém prostoru (v ČR je to například 75 % populace) a extrémní projevy počasí spojené se změnou klimatu tak v danou chvíli dopadají na vysoký počet lidí. Velké metropole jsou i ekonomickými centry, nepředvídané události spojené se změnou klimatu tak mohou přinést i řadu dopadů právě v oblasti hospodářství, a to od škod na infrastruktuře spojených například s povodněmi po sníženou produktivitu práce kvůli vlnám horka. Přitom jsou to právě města, která jsou jedním z nejvýznamnějších producentů antropogenních emisí skleníkových plynů přispívajících k nepředvídaným výkyvům počasí. Pro hustě zastavěné oblasti je také typický jev městského tepelného ostrova města (UHI, z angl. urban heat island), kdy je teplota vzduchu v centru měst řádově vyšší než na jejich okrajích. UHI tak zesiluje vysoké teploty a vlny horka a zároveň rozrůstání a zahušťování měst posiluje UHI.
S postupující změnou klimatu a spojenými nejistotami je zřejmé, že tyto negativní dopady budou sílit a budou ještě méně předvídatelné. Život ve městech bude výrazně znepříjemňován rostoucími teplotami, častějším výskytem vln horka, delším obdobím sucha nebo naopak bleskovými povodněmi způsobenými přívalovými srážkami. I proto je potřeba začít integrovat klimatickou adaptaci a mitigaci do městského plánování a tvorby politik. Na městské úrovni proto často vznikají adaptační strategie, které podporují zavádění tzv. přírodě-blízkých adaptačních opatření (NBS, z angl. nature-based solutions), jako je výsadba stromů, rozšiřování zelených ploch, zavádění propustných povrchů nebo třeba revitalizace říčních koryt a tvorba poldrů. Jenže samotná NBS sama o sobě nestačí – pokud se města chtějí opravdu připravit na klimaticky nejistou budoucnost, je potřeba rozumět tomu, co pohání rozvoj města a jaké dopady změny klimatu lze očekávat. Jen tak je možné komplexně uchopit adaptační výzvy měst v jejich plném rozsahu. Pokud tedy vnímáme město jako komplexní sociálně-ekologický systém, je potřeba rozkrývat jak současné, tak budoucí dynamiky široké škály faktorů, jako jsou změny ve využití půdy, spotřeba energie, populace, ekonomický růst a přírodní a lidské prostředí.
Scénáře budoucího vývoje a jejich využití v praxi
Budoucnost je nejistá a lze ji předvídat jen stěží. Ačkoliv v případech, jako je krátkodobý vývoj počasí anebo střednědobá populační dynamika jsme schopni vypočítat předpovědi (jinými slovy také projekce nebo prognózy), v případě komplexních problémů, jako jsou budoucí dopady změny klimatu na města, to lze jen velmi obtížně. Do jakékoliv snahy o předpovědi vstupuje totiž takové množství faktorů, že celý systém se nachází v podstatě v jedné velké nejistotě. Proto pracujeme se scénáři budoucího vývoje, které nám místo předpovědí nabízejí řadu možných budoucností, které mohou nastat – některé jsou méně žádoucí, jiné zase více.
Rozlišujeme několik typů scénářů budoucího vývoje (viz obrázek 1), nejčastěji se ale používají explorativní a normativní (nebo také na cíl orientované, tedy target-seeking) scénáře. Explorativní scénáře se snaží rozkrýt, co by nás v budoucnosti mohlo čekat a s jejich pomocí jsme schopni zodpovědět řadu otázek: Jakým klimatickým výzvám by naše město a jeho obyvatelstvo mohlo čelit? Jaká místa by mohla být více nebo naopak méně zasažena nežádoucími projevy změny klimatu? Jaké skupiny obyvatelstva budou nejvíce zranitelné a kde žijí? Co to pro město znamená a jak se na nejistou budoucnost připravit? A jak by naše žádoucí budoucnost vlastně měla vypadat? Naopak normativní scénáře popisující sled událostí potřebných pro dosažení budoucího cíle, se nám budou hodit, jakmile odhalíme vizi žádoucí budoucnosti a budeme hledat cesty, jak jí dosáhnout. Kombinace těchto dvou přístupů umožňuje městům vytvořit sdílenou vizi a dobře nastavit strategické a akční kroky a zároveň identifikovat bariéry a příležitosti plynoucí z dosažené vize.
CzechGlobe podporuje města v udržitelném plánování
A právě podpora měst ve využívání scénářů budoucího vývoje pro potřeby adaptačního plánování je hlavním cílem projektu Adaptační výzvy měst: podpora udržitelného plánování s využitím integrované analýzy zranitelnosti, na kterém se podílí Ústav výzkumu globální změny AV ČR ve spolupráci s Ústavem informatiky AV ČR a pilotními města Prahou, Brnem a Ostravou a který je spolufinancován Technologickou agenturou České republiky (TAČR). Od roku 2018 jsme v pilotních městech iniciovali kolaborativní proces, během kterého byla v spolupráci s městskými aktéry vytvořena řada map, modelů, a především scénářů budoucího vývoje využití území a rozvoje města. Během semináře v roce 2019 jsme společně tvořili explorativní a normativní scénáře, které měly odrážet žádoucí směřování města do roku 2050. Tyto kvalitativní scénáře jsme pak použili jako rámování pro modelování změn využití území a změny povrchů. Během semináře v zimě 2021 pak aktéři měli možnost se vyjádřit ke vzniklým mapám a jejich připomínky byly do scénářů zapracovány.
Nyní nás čeká poslední krok – vytvořit scénáře zranitelnosti města vůči vlnám horka do roku 2050. Pro ty využijeme nejen klimatické modely vytvořené kolegy z Ústavu informatiky AV ČR a populační prognózy, ale především společně vytvořené scénáře územního rozvoje. Všechny mapové výstupy projektu pak najdou využití právě v adaptačním plánování měst a umožní lepší identifikaci lokalit pro zavádění adaptačních opatření.
Autoři: Lenka Suchá, Simeon Vaňo
Poznámka: projekt běží do února 2022 a jeho končené výsledky, vč. certifikované metodiky budou dostupné po jeho ukončení.
SustainableCZ 